Jak jsem se rozhodla nebýt feministkou

Žena má být krásná a hlavně držet hubu a krok. Chápu, že toto tvrzení, tedy alespoň jeho druhá část, by měla pro některé příslušnice něžného pohlaví skutečně platit, protože určitá prohlášení mohou hraničit s nízkou mírou inteligence, ale jinak je to pro dnešní ženy urážlivé. Stejně tak, jako " vše, co žena potřebuje umět je vařit, žehlit, prát, stlát postel a souložit..."

Dívka s kníremKateřina Šturmová

Ještě nedávno jsem se v podstatě  cítila feministkou. Možná je to proto, že  osoba mně blízká  feministky nesnáší a má  někdy názory na ženy, za které bych ho  občas nejraději střelila paintballem, ale měla jsem pocit, že svět je pro ženy šíleně nespravedlivý a můžou za to muži. Teď už vím, že svět je jenom nespravedlivý.

Odmítala jsem totiž  představu, že žena má být kromě pracující osoby hlavně matkou a pečovatelkou o rodinný krb. Proč bych měla  chlapovi vařit, prát, uklízet, starat se o děti a ještě k tomu chodit do práce, když muži mají na práci jen to poslední zmíněné? V době, kdy byly ženy nevzdělané a nepracující byla jejich role v domácnosti nezpochybnitelná, ale kdo "nám" to vzdělání neumožnil, že jo. Teď si říkám, o co že se to ty ženské vlastně snažily a snaží. Nebylo by nám lépe na trhu než na trhu práce?

Být inteligentní vzdělanou ženou  je  totiž fajn, ale ve svém životě jsem až donedávna spíše narážela na mladé muže, kterým to spíše vadilo. Čím menší měla holka ambice a touhu něco vědět či umět, ale o to větší touhu rozdělt se o své tělo, tím "lepší" měla šanci na vztah.

Je to smutné, ale určité procento mužů opravdu  chytré ženy nevyhledává, protože jsou hrozně ješitní a nesnesou představu, že by jejich partnerka byla stejně chytrá, nebo nedejbože chytřejší než oni. Ale abychom byli upřímní, jsou i takové ženy. Já ale mezi ně nepatřím, s úplným "debilem" bych opravdu chodit nechtěla. Pro mě je mozek "sexy".  Naštěstí se na mé cestě od "feministické rebelky" objevil někdo, kdo mě donutil vše přehodnotit. Nalezla jsem totiž muže, který opravdu chápe, o co tady v tom "feminismu" jde.  

Dříve mi myšlenka, že bych kdy nějakému chlapovi vařila přišla hodně nereálná. Teď tuto činnost vykonávám s láskou. A není to jen kvůli zamilovanosti, můj "Pan božský" totiž vařit  umí též a neměl by problém s tím, kdybych to nechtěla dělat. To samé platí o žehlení, praní a jiných domácích pracích. Našla jsem muže, který by byl  dokonce ochotný, kdyby mohl, převzít veškeré mé útrapy spojené s tím, že jsem žena. My vám totiž můžeme připadat jako nelogicky se chovající  hysterky, ale věřte, že být ženou není legrace. Ať už jde o  plnění povinností, které nám dala společnost( být krásná 24/7, štíhlá, sexy, skvělá milenka...) nebo snášení všech radostí spojených s rozením dětí ( Ať v instruktážních videích pro mladé dívky říkají cokoliv, menstruace umí být pekelně nepříjemná), je to náročné. A jediné, co od vás, milí muži, chceme, je pochopení, něžné pohlazení. Ne komentáře typu " To máš zas krámy, nebo co"

Možná jsou skutečně muži z Marsu a ženy z Venuše, když nám to vzájemné pochopení někdy moc nejde, ale já osobně bych neviděla takový rozdíl v pohlaví jako v inteligenci různých lidí. Na světě je tolik úžasných mužů a žen, kteří dokáží ocenit toho druhého, mají smysl pro humor i rodinu, odvahu a chuť pomáhat a zastávat se těch druhých, bohužel  ale, existují i primitivové. A právě ti primitivní muži  a jejich názory zvedají ženy od ploten, aby se rvaly za svá práva a těm blbcům to pořádně vytmavily. A naopak primitivní ženy, které nedokáží nic jiného, než buzerovat svého muže utvrzují pány tvorstva v jejich nehezkém smýšlení o ženách. Tak co kdybychom se přestali vnímat v obecném měřítku a hodnotili se pouze navzájem jako jedinci? Jako konkrétní muž a žena a ne "muži" a "ženy"?